A abych se k tématu vrátila z druhé strany:

štvou vás ve společnosti lidi, kteří jsou chytří a vzdělaní a neskrývají to?
ni
Za mě - ano, umím si představit, že by mě někdo takový štval, ale nemyslím si, že by to bylo JEN proto, že je chytrej a vzdělanej. Naopak, s takovýma lidma mi to přijde jako radost se bavit.

Ale je pár věcí, který by mi vadily.

Kdybych měla pocit, že ten člověk:

- mě vůbec nepustí ke slovu (možná je chytřejší a vzdělanější než já, ale nejsme na vědecké přednášce, konverzace by neměla být monolog a já nejsem jeho rezonanční deska)
- dává mi nějakým způsobem "sežrat", že on toho ví hodně a já málo, poučuje nebo válcuje (a u tohoto si uvědomuju, že to může být značně subjektivní a já to tak můžu vnímat, i když on to tak nemyslí)
- když můj pocit po tom rozhovoru není "no teda, to bylo zajímavý, super člověk", ale "jsem já to ale tupan", popřípadě "bože, to ale byla nuda", případně "užvaněnec beze špetky sebereflexe" (a opět si uvědomuju, že tohle nemusí být nutně vždycky na jeho straně, a na vině může být i nějaký můj mindrák, ale vzhledem k tomu, že z některých chytrých lidí mám pocit velice příjemný a u těch, ze kterých ne, se na tom shodnu s více lidma, tak to asi nebude jen tím).