A blbý je, že v normálním životě a u běžné populace ani není moc možností si to nacvičit. Takže jeden pak kouká.
Já si o sobě myslím, že bych se chovala racionálně u ohrožení lidí, do kterých nejsem citově zainteresovaná. V případě ohrožení mého nebo mých blízkých bych asi taky zcepeněla. Doufám, že má potencionální reakce mi zůstane do konce života utajena.
Přemýšlím, z čeho to ztuhávání pramení. Každý tvor má nějakou strategii pro případ ohrožení, takže se snažíme být neviditelnými ? Nebo se náš moudrý mozek přehltí ? Nebo jsme vyšli ze cviku a racionálně už reagovat neumíme ?