Špatně se to posuzuje, když vidíš jen "výcuc" vztahu. Mně se zdálo, že ta krize přišla strašně brzy po svatbě a vlastně pokračovala až do úspěšného rozvodu. Nepochopila jsem to druhé dítě, když jim vztah nefungoval a ona celou dobu vypadala, že chce odejít. Zdálo se mi, že bezvadně fungovali jako rodiče, ale vůbec jako partneři. Partnersky si on jel své - práce, kamarádi, děti - těm se věnoval, ale partnerka nula. Přišlo mi, že jí neměl rád jako ženskou nebo člověka, ale jako projekt. A ona prostě nestíhala být šťastná a spokojená. Nesedli si jako životní partneři, oba byli příliš nároční na sebe i na druhého a nikdo se nechtěl upozadit. Smutné to bylo. Partnersky, Rodičovsky to vypadalo hezky. Až na to, že nakonec tři děti vyrůstají v neúplné rodině se složitými vzájemnými vztahy.
On by si asi měl najít nějakou kamarádku s bonusem a věnovat se dětem a práci. A platit na ně, když už si je pořídil.