Renko, nevím, jaká je situace v Kanadě, nicméně pokud je u nás problém se řemeslníky (ano, někdy je), tak to není tím, že čtrnácti-patnáctileté děti nejdou na učňák, ale spíš že zas až tak moc není ochota do dělat.

jako doba, kdy si člověk ve čtrnácti vybral povolání, které vykonával až do důchodu a ideálně v jednom podniku, jinak byl hanlivě označený za fluktuanta, je pryč. ještě starší doba, kdy děti "dědily" řemeslo po otci, je taky pryč. kolik lidí ti dnes celoživotně vydrží byť jen u stejného oboru? a kolik jich po škole do oboru vůbec nenastoupí a jdou dělat něco jiného? a co se řemeslníků týká, tak třeba můj drahej bejvalej má gympl, po něm nedokončenou vejšku a následně si udělal dva učňáky (individuálně, jenom odborné předměty a ve zkrácené době), aby mohl dělat řemeslo. jeden z nich dělal už v době, kdy jsme byli spolu, takže si vzpomínám, jak to považoval za vopruz, za něco, kde se stejně nic nenaučí, protože vybavením i používanými materiály je ten učňák někde jinde, než moderní firma. jenže pro živnosťák potřeboval papír o vyučení, tak si ho holt udělal. což mi, mimochodem, v současné době přijde jako ta lepší cesta - než spoléhat na to, že čtrnáctiletá děcka celoživotně vydrží u vyučeného oboru, tak se zaměřit na dospělé. nabízet pro ně ve větší míře třeba večerní nebo víkendové odborné kurzy, které povedou k výučnímu listu. ideálně dotované státem, aby nestály majlant. a pokud možno v takové kvalitě, aby z toho nebyli otrávení, že to dělají jenom pro papír, ale jim to nic nepřinese.