Zerat, jo, taky myslím, že se to všude moc řeší...to by člověk nemohl koukat na nic a chodit nikam apod. - právě, že ze všech stran jdou různé informace a často protichůdné a děti si z toho stejně vyberou to, čemu věřit chtějí...my to máme odmalička tak, že dárky nosí Ježíšek, ale že si je lidi i dávají navzájem pro radost...Ježíšek byl pro syna vždycky tajemná bytost, o které nikdo neví, jak vypadá, protože si dává pozor, aby ho nikdo neviděl a vždycky ho hrozně bavilo vymýšlet, jak asi vypadá...jinak biblický příběh o Ježíškovi zná už ze školky, kde si o tom vyprávěli a je to všude kolem - betlémy, koledy...ale nikdy si nějak nespojoval to malé miminko s "tím Ježíškem" který nosí dárky, takže neřešil, jak může miminko nosit dárky apod...zároveň ví, že v jiných zemích to mají jinak a že jinde nosí dárky zase někdo jiný...a ještě tak do 10 jsem byla přesvědčená o tom, že fakt věří, teď už si myslím, že už delší dobu ví, jak to je, ale prostě si užívá to kouzlo a hraje tu pohádku dál s námi...ostatně já to měla jako dítě myslím stejně...taky nám dárky nosil "Ježíšek" a vůbec se nepamatuju, kdy jsem přešla z toho "věřím na Ježíška" k tomu, že "hraju tu kouzelnou pohádku s našima, protože se nám to tak líbí...", žádné trauma z prozření si nepamatuju a už vůbec ne, že bych snad obviňovala rodiče, že mi lhali apod...