Janinko, vím, že to není odpověď na Tvoji otázku, ale já třeba jsem skoro nikdy neměla hlídací prarodiče - mužovi zemřeli před/krátce po narození vnoučat, moji rodiče už staří a nemocní, takže kromě dětí starost i o odcházející rodiče. No a když Ti k tomu všemu ještě zemře muž a zůstaneš na to všechno sama, tak si s tím prostě nějak musíš poradit. Pytlíkuješ to sama/s kamarádkami/s placenými chůvami, prostě, jak se momentálně dá. Párkrát megastres, když už jsem relativně malému dítěti doma "dala důvěru" a zašmodrchalo se mi to tak, že jsem se při vyřizování zdržela... to bylo o infarkt letět domů, aby dítě nehysterčilo, že se máma nevrací (a že se jí nemůže dovolat, protože je zrovna v metru bez signálu). A věř, že to uteče jako voda a nebudeš potřebovat hlídání žádné - těch let, kdy to musíš překlenout, je fakt jen pár a rychle utečou.

Takže bych se nestresovala, využila bych babičku v rozsahu, jakého je schopna/ochotna a brala bych to tak, jak to je.