O mě se babičky staraly přes léto úplně fantasticky, dokonce jedna babička nám do konce svýho života vyčítala, že jsme začaly jezdit se skautem na tábory a byly jsme pak u ní JENOM 14 dní.
Druhá babička mi dala zase hrozně moc tím, že se mnou jednala jako s dospělou, skvěle jsme si povídaly i o vážných věcech. Vlastně jsme se pak začaly hlídat vzájemně. Byl to jedinej člověk z rodiny, s kým jsem mohla otevřeně mluvit o raném mateřství a měla pro mě pochopení.

Vtipná byla moje máma: když byla na návštěvě a mimino usnulo, vyháněla mě, ať jdu učit staršího na kole, že mi zatím pohlídá (a já jsem zatám padala únavou). Chtěla asi chvilku klidu a myslela to určitě dobře, jen já se venku málem rozbrečela.