Jak já Tě chápu.

My jsme tímhle prošli v třídě 4. té /gympl nebo ne/.. 2 x

a pak v 8.
a pak v 9.

To se měnilo a vždycky to bylo něco naprosto mimo možnosti jejich a představy naše. Tak netvrdím, že jsme staří a moudří, spíš, že jsme reálně posoudili jejich možnosti.

Nakonec jsme jednoho nechali - chtěl na gympl, aniž věděl proč, poskytli jsme i pomoc - jakože najali doučko matiky k přijímačkám.. a ona to taková selanka, jak si myslel, jak byl ve škole hodně nadrpůměr.. nebyla.
A osvědčilo se to i u druhého syna, ten zase chtěl humanitní obor, přijímačky udělal, skončil pod čarou, odvolávat se nechtěl (ačkoliv se vědělo, že těsně pod čarou ho vezmou, protože přijatí půjdou jinam)...

Hrdý byl, šel jinam, štvalo ho to až do maturity.

Vyvinulo se to časem, jeden skončil na technice, druhý na jiném humanitním. Oba mají dobrou práci, oba se dostali na Vš, jeden skončil po druhém semestru, druhý po roce, - za mne zase jejich volba.
Štvalo a štve nás to nebesky. Inteligenci i potenciál mají, jen jsou po nás.. takoví líní asi. Taky měli a mají jiné podmínky, ale vadí nám oběma, manželovi i mně, je někam tlačit.

Oba pracují a už zase studují. Oba žijí doma, ale aktuálně přispívají na domácnost, mají ke studiu ještě 8 hodin práce + dojíždění. Také ale svobodu (co bydlení dovolí) a vlastní peníze, které nás, dokud žijí normálně - vlastně nezajímají.

Taky jsem chtěla, aby studovali, manžel velmi.. teď spíš doufáme, že se najdou, že budou dělat něco, co je bude těšit nejen pro peníze.