V tomhle jsem měla v životě veliký štěstí,protože naši hlídali vždycky rádi a ochotně.nikdy se mi nestalo,aby mě nechali ve štychu.A mít u sebe vnoučata pro ně nebyl opruz,ale radost ze společně strávenýho času.Já jsem toho nikdy nezneužívala,spíš naopak,mamka nezná míru a musela jsem jí hodně krotit.Teď mám taťku hodně nemocnýho,tak mi zase přijde úplně přirozené,že mamce pomáhám já.Jsme rodina.Tchyně taky pohlídala,ale u ní už to bylo s výhradami.Ona není moc mateřskej typ,tak je to i dobře