Přidat odpověď
Tak fajn , mé první manželství.
Vdávám se na zámku Žinkovy, ve 4. měsíci těhotenství, opulentní svatba v režii rodičů, mám hnusné půjčené šaty a připadám si jako kráva. Po mém boku stojí hezký kluk, který mě před několika měsíci vzal na brněnskou burzu, ukázal mi spoustu dobrý muziky a knížek, seznámil s lidmi, co jsou proti režimu a pak přivedl do jináče v době, kdy byly jen 2 cesty - potrat nebo svatba.
Po čtyřech měsících - Vánoce, hrajeme si na rebely, nemáme televizi, já mám břicho pod nos, bojím se porodu, ve špajzu je oběšená myš, topíme na uhlí a zoufale nemáme prachy, je to rozpačité a je mi smutno.
9 měsíců poté, maturuji, kloučkovi je půl roku, MM toho léta získal brigácu v nějakém motorestu, hrozně kalí, málo chodí domů.
5 let poté(plus) - revoluce, štěstí, mám už 2 děti a očekávám, že antirežimní tragéd začne studovat a budeme šťastní, opouštím knihovny a muzea, dělám si kurzy učetnictví. On není přijat na techniku, ale začíná podnikat, povedou se mu nějaké spekulativní obchody, nastává jeho fotrovité období, kdy se stará (taky už je mu 30~t)
7 let poté - jeho autonehoda na služebce, svět je černobílý, jde mu o život a já šílím, po půl roce kulhavý opouští špitál, miluju ho. První, co udělá večer doma, zapálí si jointa.
8-11 let od svatby, do podnikání už nenaskočil, neví co by dělal, ale sem tam něco dělá, já už mám děti velké a daří se mi, vzdalujeme se, já vydělávám, on medituje, já jsem jeho očima "konzumní", on je mýma očima "naprosto k hovnu"
12 let poté, dělám v noci DPH, ani nevnímám, že tam není, přijde ráno a je divnej, není ožralej, řekne mi, že jsme se minuli a že nebude dál žít ve lži, do týdne se odstěhuje.
Dnes si říkám, nenarodili jsme se pro sebe, vycházím s ním dobře.
Předchozí