Kroniko, s tím nesouhlasím.
Já si okamžiky štěstí uvědomuji velice dobře, už od útlého mládí.
Vždycky si říkám TEĎ, TEĎ! a vědomě si všechny pocity vrývám do paměti, aby alespoň tam jsem si je udržela.
Pointa života je (podle mě) v tom, že ty okamžiky nelze naplánovat, přicházejí i z nečekaných stran, v nečekaných souvislostech a jsem přesvědčená, že přicházejí až do konce.