Já souvislost vidím s povahou. Se školku nikoliv. Manžel v ní nebyl ani den a je ve společnosti jako ryba ve vodě. Potřebuje ji. Extrovert, oblíbený, středem pozornosti, karierně úspěšný. Vykecá se ze všeho. Podobně moje sestřenice. A naopak bratranec introvert má s oblibeností v široké společnosti spíše “problém”, je individualista, stojí obvykle trochu stranou. Přitom ve školce od tří let. Posílali ho na všemožné akce i na školku v přírodě. Kroužky sportovní i umělecké. Řidiče oba spolecenští. On ne. A nezměnilo to ani nucení celé dětství a mládí. Jakmile dospěl, na hudební nástroj nesáhl, přitom má absolutní sluch. Na brusle stoupne jednou za uherský rok přitom hrál hokej několik let. A tak bych mohla pokračovat. Prostě povahu nezlomíš. Můžeš trochu zformovat ale neotočíš o 180 stupňů co je dáno.

Dle mého názoru školka není k socializaci či jinému vývoji dítěte vůbec potřeba pokud ji vyloženě dítě nežádá že chce denně mezi děti. Někdo takový je. Ale dost dětem je lépe doma s občasnými společenskými kontakty a případnou školku jen přežívají. (Pomíjím asociální nebo nefunkční rodiny.)