Asi ne zastavit, ale kdyby se ty určité chvíle daly zpomalit. Třeba na polovinu. Měli jsme o víkendu maturák nejstarší, všechno tak krásně klaplo, šaty seděly, kadeřnici se podařil nádherný účes u dcery i u mě, náročné předtančení se povedlo, prostě krásný večer a stejně to na mě nějak dolehlo. Asi poprvé v životě jsem si uvědomila, jak stárnu, ne že bych to předtím nevěděla, ale prvně to bylo takové intenzivní. "Nedávno" jsem na tom samém místě měla maturák já, u stolu moje babička s dědou, s dědou jsem tenkrát tancovala tanec pro rodiče a už tu dávno s námi nejsou, teď tam byla mamka v roli babičky a já coby rodič a připadalo mi to neskutečné.