Diky bohu za moje rozumny dite.
Navrhy na vymenu ji uz delame nejmin 1,5 roku, zatim to bylo "ne, ne a ne".

Ted jsem to s ni probrala v klidu "rozumove", proc by to bylo smysluplny a tak...
Od dcera neprisel ani naznak "ty nadrzujes male, ja musim mit horsi atd...." jak mi tady nektery hobbypsycholozky podsouvaly.

Zminila jsem, ze JA bych si klidne pokoj (o poschodi vys, presne nad tim velkym, v podkrovi, trochu zkoseny ale taky vysoky stropy) s mladsi prohodila, pres ten balkon je z postele krasnej pohled na siroky okoli - ale mala by mela sama nahore strach.
No a dcera hned "no nahoru bych ja sla, aspon tam budu mit klid ".

Prosly jsme mistnosti a hned zhruba probraly, co by se prestehovalo.
Tak uvidime. Vyspime se a nechame to uzrat.