Taky jsem se za "hobbypsycholožku" urazila.

Sorry jako, ale jako prostřední dítě si sakra dobře pamatuju, jak mizerně jsem se v dětství cítila, že jsem ta poslední v řadě, ta nejmíň milovaná atd. (ať už byla pravda kdekoli a jakákoli, to dítě prostě něco vnímá). Vztah k matce to zničilo (mj. toto) na furt. Já bych to prostě neriskovala.

Násilná výměna - ty půjdeš do malýho a basta a malá půjde do tvýho velkýho - je prostě pro to dítě prasárna... Zvlášť, jestli vnímá, že "máma ji furt jen buzeruje kvůli úklidu a tak" a "furt jsem ta starší" a "furt musím všechno dělat" a "kolem malé se furt skkáče, je rozmazlená, všechno jí dovolej, všechno je pro ni..."

Ano, nejlepší je, aby ta velká to rozumně uznala, pochopila a přijala dobrovolně.