Většinu oblečení, které odkládám (jedná se teda spíš o dětské, ale občas i nějaké moje, které mi tak různě přestalo sedět), dávám přímo. S dětským je to jednoduché, lidí s dítětem mladším je kolem mě pořád dost.

U dospělého oblečení, pokud se ho zbavuju (protože mi nesedí, ne proto, že by bylo moc jeté), ho obvykle dávám přímo potřebným lidem domluveně přes svou kamarádku sociální pracovnici.

Co mi nepřijde nositelné v běžných módních hranicích (tj. sama bych si to na sebe nevzala ani do lesa, i kdyby mi to pasovalo), to dám do kontejneru na oblečení, popř. někdy na konkrétní zde lokálně organizované sbírky oblečení, kde jsou přesně specifikované požadavky a někdy chtějí i to demodé, tak tam vezmu i to.

A to úplně echt jeté oblečení stříhám doma na hadry. Především tak myju WC - umyju takhle nastříhaným hadrem a ten pak vyhodím.