Letos mě děti naprosto dostaly. Desetiletý syn se při večeři zamýšlel nad tím, že čas strašně rychle utíká a že je vděčný za každý rok, co jsme spolu. Se slzami v očích se ptal, co když prý za nějakých 6 let, kdy bude jeho starší ségra dospělá, se odstěhuje, co bude pak? Letos poprvé už to nebyl Ježíšek, kdo naděloval. I ta nejmladší už ví a děti obdarovávaly nás i sebe vzájemně. Dojalo mě, jak přemýšlely a potají nakupovaly. Jak si pak děkovaly a objímaly se. Tohle bylo pro mě daleko víc, než všechny ty keratinové, arganové a kolagenové bio preparáty, které jsem dostala, aby si rodina udržela maminku "mladou"
Manžela jsem překvapila krásně znějící kalimbou a kazetou Hugo Bosse, děti dostaly každé, co si nejvíc přály - jedno hromadu rozšíření na Gravitrax, jedno bezdrátová sluchátka a powerbanku, jedno kosmetický kufřík a duhový chlupatý diář. Plus každé pár dalších věcí, včetně zběsilých jednorožčích chlupatých overalů, o kterých mleli už od léta a v nichž pak večer svorně a spokojeně sledovaly Anděla Páně 2. Už v půlce rozbalování bylo jasné, že jsou šťastní jak blechy. A všichni souhlasili, že i kdyby bývala druhá polovina dárků vůbec nebyla, že i tak by to byla bohatá nadílka.
Já jsem tak ráda, že všechno klaplo. Že nikdo nebyl nemocný, neměl úraz, že jsem stihla do večera vše připravit, že mě dnes ráno budilo cinkání lžičky o misky, jak se potichu mlsalové plížili pro salát, který vyhlásili nejlepším bramborovým salátem, který kdy ochutnali. A že jsme se ve zdraví a pohodě dnes sešli i se širší rodinou, kdy jsem se já už o nic starat nemusela a byla hostem.
Jsou dny, kdy žehrám na život, brblám a hudrám. A pak dny, za které jsem strašně moc vděčná. Letošní svátky patří k těm druhým a já za ně děkuju