Pripomina mi to dva vtipy:
ŽENA :
Leží tady vedle mě a vůbec mne neobejme, dívá se jen do stropu, kdoví, nad čím přemýšlí…
Jsme spolu už deset let. Příliš dlouho na to, abych pro něj byla ještě přitažlivá…
Asi uvažuje o tom, že bude nejvyšší čas mě vyměnit… za mladší… přece jen, za těch deset let jsem dost přibrala…
Teď se zamračil, to není dobré! A stále jen zírá do stropu.
Myšlenkami je zřejmě někde úplně jinde… ztrácím ho… už se mnou určitě nechce mít nic společného…
To je konec… co si teď sama počnu?
MUŽ:
Moucha na stropě.
Jak to, ku*va, dělá, že nespadne?!


JEJÍ deníček:
V sobotu večer se choval podivně. Chtěli jsme si jít někam sednout. Byl naštvaný. Možná kvůli tomu, že jsem byla s kamarádkou celý den po nákupech a přišla jsem pozdě. Skoro jsme nepromluvili, tak jsem zkusila navrhnout jít někam jinam. Neprotestoval, ale přesto pořád mlčel a byl duchem nepřítomný. Když jsem se zeptala, co se děje, řekl jen: "Nic". Ptala jsem se ho, jestli je naštvaný kvůli mně. Ale odpověděl, že to nemá se mnou nic společného a že si nemám dělat starosti. Když už jsme jeli domů, řekla jsem mu, že ho miluji, ale nevěnoval tomu pozornost. Jednoduše nechápu, proč mi neřekl: "Také tě miluji". Když jsme došli domů, cítila jsem, že jsem ho ztratila a že už se mnou nechce nic mít. Jen nepřítomně seděl a koukal do prázdna. Pak jsem si šla lehnout. Přišel o 10 minut později a k mému překvapení zareagoval na mé něžnosti. Pak jsme se milovali. Avšak stále jsem měla pocit, že je svými myšlenkami daleko ode mne. To bylo na mne příliš, tak jsem se rozhodla, že si otevřeně promluvíme, ale on již spal. Než jsem usnula, tak jsem plakala. Nevím, jak to půjde dál. Jsem si skoro jista, že má jinou. Pak můj život nemá skoro žádný smysl.

JEHO deníček:
Sparta sice prohrála, ale večer jsme si prima zašukali.