Aha.

Tak já si myslím, že kolik kdo jí knedlíků, je čistě jeho věc a jak vypadá, taky.

Nenapadlo by mě to řešit ani v duchu, ani nahlas.

Umím si představit, že by mě na někom iritovalo, jak dělá některé obyčejné věci, a i se mi to párkrát v životě stalo, ale NIKDY to vlastně nebylo o tom konkrétním úkonu, ale o tom, že ten člověk celkově jednal pro mě nesympaticky (a pak by mi vadilo třeba i to, jak smrká, ale kdyby úplně stejně smrkal někdo, koho mám ráda, tak bych si toho ani nevšimla).