Kudlo,
mno, zdá se, že to bude na delší povídání. Pokusím se to co nejvíc zjednodušit.
Pomineme Babiše a jeho osobní život a zůstaneme u "čtenářů Prousta".
Vzdělání bylo velmi dlouhou dobu výsadou privilegovaných, nikoli samozřejmostí nebo dokonce povinností. Už umět COKOLI přečíst člověka dejme tomu v 15. století vyzdvihovalo "výš", protože ti "níž" (kterých byla většina) byli negramotní. Se zvyšující se dostupností vzdělání se logicky mění i atributy onoho "výš", jde to ovšem ruku v ruce i s onou ekonomickou stránkou - v době před vynálezem knihtisku bylo vlastnictví knih vyhrazeno v podstatě jen klášterům a univerzitám, následně pak šlechtickým knihovnám, měšťanským domácnostem... a v okamžiku, kdy už byla kniha dostupná širšímu okruhu koncových uživatelů musela logicky přijít na řadu segregace na základě TYPU čtiva. Pan profesor se veřejně nemohl přiznat k četbě krvavých románů nebo červené knihovny a jeho "váha ve společnosti" se poměřovala i velikostí a obsahem jeho knihovny. Byť reálně ty knihy vůbec nemusel číst. Šlo mj. i o to, že vlastnictvím určitého množství "kladně hodnocených" knih dával dotyčný najevo svůj status i v tom smyslu, že má vůbec na intelektuální kratochvíli jako je čtení čas. Zajímavý paradox je, že obdiv ke čtenářům (ideologicky vhodné nebo náležitě vysvětlené) klasiky přetrval i během totality. Kdo chtěl být vnímán jako kulturní člověk, měl knihovnu narvanou antickými autory, sebranými spisy Balzaca, Rollanda... konec konců, je to zmíněno i v oblíbených "Světácích", ti jsou vlastně komplet jen o tomto tématu.
Tohle všechno dneska padlo, alespoň z hlediska "většinového vnímání". Tedy, nepadl ten princip, změnily se atributy. Místo čtení už máme jiné statusové symboly. Podstata je ale stále stejná. Vyjadřuješ jimi svou příslušnost ke skupině.
Pro pořádek upozorňuji, že NEMUSÍŠ, není to povinné, dokonce do toho nikdo ani není nijak "tlačen" ničím jiným než vlastní obsedantní představou, i tak to ale většina lidí dělá (byť ne vždy, ve všem a bezvýhradně).