Monty,

přiznám se, že to moc nechápu.

Už za totáče existovali lidi, kteří třeba autenticky milovali operu, a lidi, kterým sice byla lhostejná, ale měli pocit, že musí předstírat, že ji milují, aby byli "in".

Myslím, že jedny od druhých šlo poměrně snadno odlišit, a že to předstírání bylo zčásti smutné, zčásti směšné.

A totéž platí myslím i dneska.

Neumím si představit, že by někdo dokázal číst Rollanda jen proto, aby vypadal jako vzdělanec, i kdyby ho to ve skutečnosti nudilo. Ten kdo by ho DOOPRAVDY četl ze záliby, by to asi dost brzy odhalil, a těm před kterými by se tím chtěl vytahovat, by beztoho o žádného Rollanda ve skutečnosti nešlo.

Nevím, jaké jsou ty atributy podle Tvého názoru dneska, když čtenářskou vzdělaností asi už nikdo nikoho neohromí.