Ropucho,
no, já ji dítěti dala, už proto, že mě samotné byla poskytnuta a celkem úspěšně jsem z toho těžila. Uměla jsem vymyslet zábavu. A to je v kolektivu dětí dost ceněno, pokud to ovšem člověk nepodává tak, že z toho mají ostatní padat na prdel.
Zrovna nedávno syn probíral nějaké staré krámy v pokoji a chtěl, abych mu asistovala (on je hrozný hromadič, všechno by si nechával na památku, takže potřebuje "auditora", aby mu ten či onen papír nekompromisně vyrval a vyhodil) a objevil spoustu vzpomínek na hry, který s kamarády na základce hráli. A tím, že s tím on začal pak motivoval i ostatní kluky a holky, kteří taky něco vymysleli.