na houby, už čtyři roky jen přežívám, ale nežiju naplno
všechno vidím optikou své otravné nemoci
dny jsou střídavě oblačno, snesitelné, nesnesitelné a úděsné
hledám světlé body typu výlet, posezení s přáteli, dovolená, shlédnutá přednáška, přečtená kniha atd.
ostatní věci dělám samospádem a mnoho jsem musela vypustit, nemám energii na rodinu ani na domácnost
mysl mi rozežírá myšlení na bolest a cítění bolesti a v podstatě nemožnost to nějak změnit či ovlivnit