Tak já si vybavím jednu svou vzpomínku z dětství na malém městě - na brigádě jsem si vydělala nějaké peníze a chtěla jsem něco hezkého na sebe. V obchodě mi prodavačka ukázala stojan, byl plný šatů - všechny byly stejné a vypadaly jako kytičkovaná šatová zástěra pro babičku. Nic jiného neměli, zboží nevěděla kdy přijde, protože byli přece zrovna po zboží a šatů bylo dost.

A takto to bylo pořád - nic nebylo a když jo, bylo to pro puberťačku nepoužitelné nebo navíc i drahé. Máma šít moc neuměla a babičky už nebyly. Měla jsem pár věcí a nosila je do roztrhání, protože sehnat další bylo těžké. Vybavuju si sešívanou módu, netopýří rukávy a dírkovanou módu, bylo to asi děsné, ale nám se to tenkrát líbilo.

Prostě móda tehdy byla sama o sobě nic moc, ale socík to povýšil na vyšší level - nedalo se to sehnat a nosilo se to do roztrhání, takže všichni vypadali jako chudí žebráci, ale viděli to jen cizinci.