Obchody přetékaly nenositelným zbožím. Jedna bunda modrá pro kluky, jedna červená pro holky, konec výběru. Jeden šedý svetr s hnědým nebo zeleným vzorem unisex pro všechny.

Boty měli všichni stejné. Občas někdo po sourozencích starší vzor.

Trička úzký profil, zato dederonových a flanelových košil v usedlém provedením a tesilových kompletků dost a dost.

Měla jsem oblečení z Tuzexu, z Maďarska, šité od švadleny nebo šité doma. Občas se dal pod pultem sehnat exportní souběh nebo dovoz. Na konci zimy 1989 mi matka sehnala nádhernou bavlněnou bundu z Jugošky, stála 1400 Kčs, matka brala 1800 Kčs měsíčně čistého...