nevím já mám vzpomínky na oblečení docela dobré.

Mámka si už v 1978 zažádala o Burdu, byl na ní pořadník. Dočkala se v 1985. A podle ní se jí šilo 100x lépe, než podle praktické ženy.

Plísňáky jsem neměla. Atyp. hubená dlouhá postava. Nikdy mi nic nebylo. Stejně jako klukům.

Kalhoty, bundy, kabáty mi šila mamka podle burdy.....jaký se mi líbili. Měla jsem vždycky něco zajímavě ušitého co NIKDo neměl.
Třeba si vzpomínám na zimní dyftýnové kalhoty, které se mě pořád někdo ptal kde jsem koupila.

Ona většina modelů co mi mamka spíchla a později já sama(nakoupila jsem v partiovce látky a celé léto šila) se nás pořád někdo ptal kde se to koupí.

mikinu jsem snad NIKDY neměla. Ale svetrů spoustu a ty jsem si pletla sama podle fotek, já nějak návod nepotřebovala a opletla jsem i kamarádku, její maminka sice pletla,ale potřebovala pořádný návod a já si to dokázala vyčíst z fotky a rozpočítat sama. takže pokud měl někdo něco z časopisu nebyl problém.

Háčkované šaty přes plavky mi nedávno sebrala kamarádky dcera, že jsou 30let staré ji vůbec nevadilo. A k nim jsem měla i tašku...ta se někde zdejchla....

umělotina, z toho mamka nešila,takže nevím....

Snad jedině na punčocháčích. Já totiž nikdy neměla ani ty hnědé bavlněné(mamka je asi nesnášela). Vždycky jen barevné a bílé s úplně jiným vzorem než mi ukazoval manžel. ten zase neznal ty co na nás na podzim vypadli z kufru při vyklízení domu.

A z Německa jsem měla oblečení jednou, trička a podobně a matroš OK.jen jsem to nesměla nosit do školy. jednou jsem přinesla poznámku, spletla jsem si tričko a byl na něm nápis Adidas. tělocvikářka to nerozdýchala.