Já myslím, že je dobré myslet dopředu, ten byt se blbě řeší, když už člověk nemůže. Pak už třeba ani nejsou peníze. Už v věku 45+ by měl člověk přemýšlet, jak mít pokud možno bezbariérové bydlení. U řidičáku spíše platí, že kdo ho má, měl by jezdit a udržovat se ve stavu schopné řízení.
No a zdravý životní styl by měl být samozřejmostí.
Peníze taky si myslím, že je dobré si našetřit, dokud to jde, nespoléhat na důchod a už vůbec ne na děti, ty mohou žít na druhé straně zeměkoule.

Já jsem po úrazu zažila cca rok, kdy chodit moc nešlo, v rámci bytu, zaměstnání po rovné podlaze jakžtakž, venku jsem nikam moc nedošla. Je to hrozné omezení, průšvih je, že se při snížení pohyblivosti začne přibírat a je to začarovaný kruh. Bohužel koleno 100% nemám, takže si užívám pohybu dokud to jde, ale i tak už je omezený, třeba dřep neudělám, ale můžu chodit, běhat, jezdit na kole. Zatím, ale vím, že mě ta snížená pohyblivost jednou čeká.