Přidat odpověď
Při rekonstrukci jsme byt ve věku 40+ taky krom jedné podstatné výjimky udělali bezbariérovým. U nás to tedy bylo i proto, že s námi cca 3 měsíce v roce bydlela vždy moje babička, tehdy už 90+. Ta výjimka je 8 schodů ke vchodu, ty ale vždy ještě nějak dala. Manželovi hrozí do budoucna vozíkem, takže už se synem vymýšleli nejjednodušší verzi "šplhadla", pokud by to bylo brzy. Pro mého muže náš dům znamená strašně moc, takže řeší věci jako nemuset se podílet na topení, nájezdy ke kůlně, kde je nářadí, aby byl co nejdéle soběstačný a tu dvěstěkilovou pilu vyvezl sám... Barák a zahrada jsou tak velké, že si na jedné straně nedovedu představit, že bychom se o ně v seniorském věku účinně starali bez velké pomoci, na druhé straně máme příklad bývalých sousedů - sice měli jen malou chatu, ale bez vody a wc na zahradě a zahradu srovnatelnou s naší, udržovanou fantastickým způsobem, psy, včely. Cca do 80 tu bydleli celý rok, jen se dvěma návštěvami bytu ve městě za měsíc, pak prodali včely, nekoupili už nového psa a asi 7 let trávili 9 měsíců tady a tři zimní v bytě, předloni - to už bylo pánovi skoro 90 - chatu prodali a stáhli se do města. To by byl model, který by se mi líbil, co bude uvidíme. Teď jsem ve středuu vezla 3 dámy 78-85 ze silvestrovského pobytu v Jeseníkách, trasu Figura - Praděd a zpět došly všechny, ale je vidět, jak velký rozdíl je v kondici a zdraví - ta nejstarší působí, jako by jí bylo tak 55 - jak kondicí, tak myšlením, schpností se přizpůsobit změněné situaci.
Předchozí