Jano, "bohužel" ty satisfakce přicházejí v okamžiku, kdy o ně už nestojíme , takový blbý pravidlo. Takže - nečekat...zatím ještě ne. Ono to časem zřejmě přijde nějak samo...nečekaně a neočekávaně.

Jo, následky rozchodu funkčního a hezkého (původě a dlouhodobě) vztahu je myslím hrší, než překonatelná krize.

A z toho, s čím jsem já nejvíc bojovala...soustředila jsem se víc na vztah a na druhého, než na sebe.
Mám čím dál větší pocit, že nás tyhle věci mají naučit, že dokážem být i jen sami se sebou, aniž bychom se cítili osamoceni, mají nám ukázat naši vlastní hodnotu a vyvolat v nás sebelásku, takovou tu opravdovou...
Hlavně se nesnažit zavděčit, ale zas zbytečně neškodit...je toho hodně, co člověk nakonec zvládá.
Ono se to ještě bude měnit, někdy k výrazně lepšímu, pak zas může přijít nějaký propad...ideální je nedělat si nějaká očekávání...a tím pádem nevytvářet tlak.

Říkala jsem si - stejně bych k tomuhle všemu musela dojít a tímhle projít...a´t sama, nebo v páru, je to asi jedno. Ty boje i jen sama se sebou...ty pocity...stejně by to proběhlo ať tak, nebo tak.
Tak hodně sil...k té rovnováze...i když se to může ještě nějaký čas pohupovat