Neměli jsme žádnou zvláštní kliku v lehkém průběhu, spíš jsme ji měli v rychlém průběhu a ve shodě v tom, jak je potřeba o pacienta pečovat. Byli jsme poněkud hyeny, seniorka nebyla doma do konce života, dožila v ústavu s dobrou péčí a podle mě v klidu, aspoň mi tak připadala. Po nástupu do ústavu se paradoxně zklidnila. Nepoznávala nikoho z rodiny a nevypadala smutně. Pak umřela. Dokavad byla doma, bylo to horší, nejdřív žárlila a potom útočila na děti, to bylo chvíli psycho, ale vyřešilo se to nástupem do instituce.