Kudlo,

bez toho příspěvku na činnost (nejsem si zcela jistá, ale myslím, že v tomto zákoně jsou to příspěvky na platy kněžím a farářům) by se byla církev docela ráda obešla - ten příspěvek na platy nafasovala od komunistického státu, když jí zabavil majetek, protože v tu chvíli jaksi neměla odkud vzít zdroje. Stát pak platil mzdy a rozhodoval o tom, kdo smí a kdo nesmí být farářem a o věcech jiných.
Probíhá narovnání, kdy se stát postupně zbauje této platby mezd a zároveň církve získávají prostředky, se kterými se dá hospodařit; čili konečně dojde opět i k finanční odluce církve od státu.

Komunistický stát nadělal obrovskou paseku nejenom ve vztahu celé populace k církvím (a nutno přiznat, že Češi ho neměli nijak zvlášť vřelý ani předtím, ale přece jen byla církev platnou součástí veřejného prostoru, ovšem vnímání se posunulo k mnohem horší pozici), ale bohužel často i ve finanční odpovědnosti věřících za své farnosti... faráře zaplatil stát, za to ho stavěl do latě, aktivitu hospodářskou ani jinou vyvíjet nedovolil, to pochopitelně poněkud odnaučilo lidi být odpovědnými za to, jak se jejich farnostem daří; po pravdě taky máme občas ještě stále problém vsáknut skutečnost, že musíme dávat mnohem větší podíl ze svých příjmů, že desetikoruna do kasičky u vchodu nezaplatí můj týdenní podíl na energiích, údržbě budovy a platu faráře... Teď tedy nemluvím o novějších evangelických církvích, které víc rozvinuly činnost až po převratu - tam není ta setrvačnost a uvažují naštěstí pro ně jinak, ale taky jim nevisí na krku hromady rozpadajících se kostelů v místech, kde skoro nikdo nezajde, jako je to v ŘKC, ale mají společenství a budovy tam, kde skutečně fungují. Tohle platí hlavně o původních tzv. lidových církvích,tedy ŘKC, ČCE, CČSH.
Jeden z kazatelů naší církve k tomu před pár lety napsal: Když jsem se díval do seznamu členů sboru, kolik je těch, kdo neplatí žádný salár, říkal jsem si: takovou víru bych chtěl mít! Takovou důvěru v církev - že obstojí v tomto světě i bez peněz! ... (vysvětlivka - salár je v ČCE pravidelný roční dar, který církev od svých členů očekává - občas marně)

Obecně už jsme ale daleko od tématu a vím, že na rozdíl od Pampely vnímáš absurditu představy kostela přístupného tehdy, kdy se náhodnému kolemjdoucímu hledači zamane.

Takže bych to ze své strany s dovolením uzavřela.