Tizi, já si myslím, že člověk by měl být na smrt trochu připravený. A teď ze mě nemluví žádná svíčková bába

Uvědomuju si, že vlastně zprostředkovaně taky jeden takový příběh znám. Chlap byl doma s malými dětmi, ženská sloužila v nemocnici víkendovou šichtu, domluva byla, že až se vyspí, dojedou švagrovce a ta uvaří. No a nejeli, on nebral telefon, až jim to nedalo, dorazili a on byl mrtvý.

Naštěstí děti neměly pojem o čase, vzaly si nějakou buchtu a blbly u televize, tatínka nechaly být, on totiž vypadal strašně po tom náhlém zápase. To je jako s překotným porodem, je to sice hned, ale..

Já bych chtěla odejít smířeně.