já mám novou práci od srpna a podobné jsme si v tom, že já chodím také do práce, abych nemusela být doma (mám teda důvodů víc, ale tenhle je mezi hlavními) a muž by si přál abych byla doma. Rozdíl mezi námi je ale v tom, že já doma výkonného a "dokonalého" muže nemám a děti mám asi mnohem mladší než ty a není nic horšího než když máš z nového zaměstnání nafouklou hlavu informacemi a po příchodu domů potkáš manžela ve dveřích s taškou na florbal, oznámí ti, že jde na trénink, děti nemají hotové úkoly a za zády mu vidíš tu katakombu. Pokud je manžel fungující pak bych si svoje odpoledne představovala asi takhle - 2 až 3x týdně bych šla cvičit, zařadila bych mnohem častěji sezeníčko s dvoujkou červeného a oblíbenou knihou a zařadila alespoň jednou týdně kafčo s kámoškou. Snažila bych se prostě stres z práce ventilovat relaxem odpo, zvláště jestli máš jen zkrácený úvazek, já dělám na plnej. Samotné mi také pomáhá při špatné náladě myslet na ta pozitiva - jde to těžko, ale práce mě nebaví, mám ale plat, těším se třeba na naplánované hory i když subjektivně mám pocit, že jsou až za rok. Prostě si poručit myslet pozitivně.