Z mých pracovních zkušeností:
Jeden z rodičů se obvykle stará víc, dbá na školu, vzdělání, opravdu vychovává a nechová se jako populistická vtěrka, "obětuje se", je schopen poskytnout větší přidanou hodnotu. Tomu bych dítě svěřila. Ještě jsem nezažila, aby byli oba rodiče schopní a ochotní přesně půl na půl.

Pragmatičtí kamarádi z chudších zemí:
Nechat dítě tam, kde mu kyne lepší budoucnost. Lepší škola, víc jazyků, hodnotnější pas (to teda v tomhle případě asi nehrozí), perspektiva, praxe.
No vlastně i Maupassant je s nimi v jedné povídce víceméně zajedno

Děti se většinou strašně bojí změn, a když už nějakou zvládnou, na případnou další jsou už moc vyčerpané...