nepopírám, že najít vhodná slova může být problém, ale stejně tak i tvářit se, že táta odchází ne kvůli jiné, ale kvůli hysterické mamince a tudíž je vlastně špatná ona, protože ho svých chováním odehnala.
Říkat pravdu tím správným způsobem (jen ho umět najít). V případě nevěry bych to cítila asi něco ve smyslu, že my už jsme spolu dlouho, řešíme různé věci, občas se neshodneme,... a nakonec se v životě táty objevil někdo s kým je mu lépe a chce s ním žít. Nepopírat, že mě to třeba bolí a tak, ale zároveň nemít v ruce