ty máš psí miminko.

Já nemám psa vycvičeného vůbec, ten si ze mne dělá prdel od začátku do konce. Když ho přivolávám (nemám hlas, prostě neumím křičet), musím panáčkovat.. a ještě pohodí hlavou a metelí za králíkem dál... prevít, pak se nějak probere a uráčí se, ale pak letí, až mu plandají uši.

Manželovi na přivolání funguje.

Ze mne si dělají legraci i děti, když hartusím. Tak proč by pes nemohl.. prostě prd autorita. Nejvíc ho potrestám, když ho nechci pomazlit, což už neví, proč by se to dělo.

Takže já s ním chodím jen na dlouhém vodítku nebo stopovačce pro jistotu a na volno ho pustím v polích, kde není nic, ani zvěř.

Na piškotka, sedni, lehni, pac, na záda, panáčkuj.. atd.. to funguje skvěle :-D

Ale máme malého teriéra, když jsem chtěla psa, náš první byl ovčák, tak ten byl zpočátku neovladatelný i manželem a domluvila jsem se s profíkem na výcvik a když jsem viděla, co s tím štěnětem dělá, tak jsem to vzdala..
Ten profík cvičí ty pracovní psy a když fakt ho vláčel na stopovačce po držce po tom asfaltu nebo dlažbě - já viděla ty servané drápy, odřenou mordu a ten pes - no to štěně - se nechtěl dát, bojovali o tu dominanci...

Tak to jsme vzdali, ale dominanci, nutné vodítko a nesnášenlivost cizích psů v okolí to byl superochranář a třeba na večerní nebo noční letní procházku - parťák - co ho nechalo okolí poměrně v klidu, dokud se nás to netýkalo a hlídač nad hlídače.