Půlko psa - to je asi nejčastější malér s jakým se potkávám v rodině (prostě stárneme, rodiče i prarodiče také), podobně jako ty jsem toho hodně načetla.
Bavím se o tom proto, že reagujeme různě a říkají mi, že působím děsně klidně, přičemž jsem jeden velký nerv.
A jak jedu, jedu, nezastavuju, tak pak odpadnu a potřebuju spát.

Jinak samozřejmě - lékaře jsem volala atd., na to praktické se neptám, spíš na to, jak to kdo prožívá navenek a vnitřně.

Mne uklidňuje jakákoliv činnost od googlení přes zahradu a úklid domu, nesnáším nejistotu a nedostatek informací. Jen u toho vypadám asi docela věcně, ale necítím se tak