Stres je pro mě, když se něčemu bráním, tedy něčemu, kde se to jeví jako odstranitekné, Žila jsem necelý rok tváří v tvář manželovu rozsudku smrti fatální dg a postupovala jsem zhruba jako Půlka, akorát, že v tomto případě mi byly studie a lékařské závěry k prdu, takže jsem šla alternativní cestou, ještě měsíce po manželově úmrtí jsme se budila s "nápadem", co ještě zkusíme. Tělesně a mentálně jsem jela na záložní generátor, fyzicky jsme se z toho sbírala 2 roky a ke konci už jsme byla sobě a okolí nebezpečná (zapomínala jsem vypínat vařiče a byla jsem extrémně nebezpečný řidič)
Jak říká Ruth, smrt a truhćhlení není stres, to už prostě nezachráníš, tomu jsme se poddala a dobře jsem to odtruchlila.
Momentálně se snažím na stres koukat z výšky, když mě někdo sere, představím si, že má taky svých starostí dost, když mi spadnou klíče do kanálu chechtám se, když mi přijde šéf mimozemský, kouknu na hodiny a řeknu si, "tak máš to do tří, vo co de"
Mám tedy nezpracovaný vztah ke zdravotnictví, projít branou FN ze mě dělá veverku v kolečku, buď to budu muset léčit nebo dožít bez lékařské pomoci, fakt je to velký problém, nepíšu to, abych popíchla doktory.