Pokud jde o stres v situaci, kde je možné a dokonce až nutné se situací něco dělat a můžu/musím to udělat já, tak obvykle podávám výkon, napadají mě myšlenky, zapomínám nejen jíst, ale i pít. Naštěstí se mi tohle děje už hodně let pouze v práci (obvykle přijde nějaký případ, kdy "zítra končí lhůta" nebo něco takového), tj. můžu to brát jako že "jsem za to placená". Obvykle jsou to "hrůzy" které vyřeším v ten konkrétní den a večer si můžu doma odfrknout, postěžovat si a je to O.K.
Horší jsou stresy, kdy situaci nemůžu ovlivnit nebo jenom málo a trvá to delší dobu. Potom mám potíže se spaním (ale když už spím, mám obvykle pěkné sny, o to horší je ovšem bohužel probuzení), málo jím a hubnu (takže vlastně mohou být ráda za svou současnou nadváhu ), za to ovšem bývám celkem vtipná (asi to je takové to "tvůrčí" utrpení, ze kterého možná těží umělci, já max. psala dřív vtipné dopisy nebo později e-maily).
Pak jsou určitě situace mezi tím, kdy nastane obtížná situace, kde je třeba něco dělat nebo člověk má puzení něco zkoušet, ale jako ovlivní výsledek, to je otázka ... Naštěstí se mi něco takového už dlouho nestalo a vlastně už ani netuším, jak bych to zvládala ...