libiku,
já jsem v tomhle asi poněkud tupá, nikdy jsem se nějak moc nehledala, žiju svůj život, cítím se jako já... role mi občas přirostou (třeba matka), vnímám je jako součást sebe... jiné, pracovní, nejsou "kdo jsem", ale "co dělám"...
Jediné, co vnímám jako existenciální potřebu, nutnost, základ, je moje víra... Ta základní část, skrytá pod kvetoucí či zahnívající náboženskou praxí (jak kdy )... ale uvědomuji si, že jsem ji příliš nepostrádala, spíš mi byla tak dlouho přistrkávána, až jsem ji vzala...
V tomhle směru bych moc přála všem, kdo víru hledají, aby ji našli... nevidím, proč někdo dostává, ač vlastně nechce, a jiný nedostává, ač by chtěl...