A za mě - rozumem to najít nelze...
Čím víc jsem věci chápala rozumem, učila se, snažila se do věcí proniknout, tím víc jsem se dostávala k bodu, že nevím vlastně doopravdy nic.

Tak 12 let zpět jsem měla hluboké přání - JAK funguje svět.
No, a tak se to začalo dít. Poznávala jsem nejhlubší psýché různých lidí, samozřejmě i svoje, ty hezké stránky jsou super...ale žijeme v dualitě, takže jsou i ty stíny, co většina z nás vytěsňuje a vidět nechce.
Já idealista je vidět nechtěla ani trochu.

Ale pod tou dualitou je to nejčistší Vědomí...to JSEM. Ta existence.
Jestli nic jiného, přijala jsem i svou temnou stránku a temnou stránku života...a jsem poměrně shovívavá (nemyslím nadřazeně shovívavá, prostě přes to přijetí...a i k sobě a svým kopancům a životním chybám). U sebe a nejbližších se to člověka samozřejmě dotýká nejvíc.
A vůbec to není 100% zvládnutí, to ne , ale prostě to vnímám, ten můj posun uvnitř...a mám z toho radost. A mohu sdílet jen s pár lidmi, co rozumí...z okolí.

Mám radost, protože jsem si myslela, že k tomu prostě nemůžu dojít, že to nikdy nemůžu dát...přijímat Život v těch těžších )a nejtěžších) chvílích. A mám jich za sebou opravdu mnoho, takže těmi bolestmi fyzickými jsem si prošla mnohými...a ten strach, že to bude bolet znova ).