Bylo mi týden 18, když jsem nastoupila v Praze ve špitálu a nastěhovala se na ubytovnu. Tehdy mi to přišlo přirozené, většina mých přátel byla do 20 z domu (někteří jezdili domů na víkendy, ale přes týden byli v Praze, na ubytovnách, na kolejích nebo v podnájmech). Je pravda, že to nebyl případ syna zakladatelky, bylo prostě praktické žít tam, kde jsme pracovali (studovali). Stejně bych ale syna podpořila.