U mě je takových filmů více než dost. Valná většina českých, ty mě drtí nejvíce. Včera zmiňované dědictví jsem nedala ani na několikátý pokus více než pět minuta taková nuda v Brně mne přivedla k pochopení názvu také po pár minutách. Ta série jak dostat tatínka kamsi mě strašně znervózňovala tím, jak ženské kmitaly a komandovaly a chlapi se chovali jako nezodpovědní malí kluci. Maminka ať se stará, s tatínkem je sranda ale pšt, maminka to nesmí vědět. To je gró mnoha filmů z té doby. Nějaká Homolka tobolka a jak se všechny tyhle filmy jmenovaly, to vůbec nedávám. Pohádky, hlavně ty staré české co se na ně národ dívá na štědrý den, tak ty upřímně nesnáším. Matrix jsem pochopila až po letech, to se mi líbil. Ale nedávno jsem viděla kus jednoho dílu a pochopení bylo dávno pryč Avatar, to jde úplně mimo mě. Asi jde divnej divák.