Monty,

nalepím to bez souvislosti s konkrétním příspěvkem sem, protože to míním jako reakci na tebe.

NÁROK na to, aby se mnou bydlel partner přes výslovný odpor dětí, podle mého fakt nemám (tedy neměla jsem, teď už jsou plnoleté a větší část času z domu, takže situace je diametrálně jiná).

Dovedu si živě představit, že si dítě s někým doopravdy nesedne, ačkoliv je to obecně zcela "nezávadný" člověk. Sama bych taky nechtěla mít doma trvale některé lidi, přestože proti nim nemůžu říct ani popel. Domov je prostě pro mě víc než místo, kde mám věci, je to místo jistého základního bezpečí, zázemí a podobně.

Myslím, že bych dokázala děti seznamovat dostatečně příčetně, aby dokázaly navázat se "strýcem" vztahy... Ale za děti mám odpovědnost a varianta "však se dvanáctileté dítě může odstěhovat k babičce, kdyby si s Františkem fakt nesedlo" je mimo moje uvažování.