Přidat odpověď
Monty,
když to rozpitváme, tak se můžeme točit na "nesedí" do aleluja.
Je spousta chování, které není patologické ani primárně ubližující, ale může docela otrávit život, když někomu vadí. Už ti tu vypisovali třeba pořádkumilovnost, nároky na "zasloužení si" přízně apod... Je to věc míry.
Osobně bych fakt nechtěla bydlet s každým dobrým, rozhodně nepatologickým člověkem. Například mi vadí delší pobyt s lidmi, co jsou řádově aktivnější a komunikativnější než já, po nějaké době mě začne jejich aktivita a neustálá komunikace hrozně vnitřně prudit. Snáším to dlouhodobě jen u dcery, protože ji mám ráda a jsem na to u ní zvyklá (už jako malá pusu nezavřela). Dovedu si představit, že přivést si domů takto aktivního chlapa, tak já jako zamilovaná bych to snesla, zatímco druhá z mých dcer by strávila dětství v nejodlehlejším koutě dětského pokoje se sluchátky na uších a v osmnácti by se odstěhovala.
Bydlela jsem roky na internátě a na kolejích, dokázala jsem dlouhodobě bez nevraživosti a potíží sdílet prostor i s lidmi, co mi iracionálně neseděli, ale kus dětství bez možnosti jít jinam domů (což jsem na internátě i kolejích měla) bych tak strávit nechtěla. A taky jsem na tom intru viděla, jaký rozdíl je bydlet s člověkem, co si vzájemně opravdu sednete, s člověkem, co si normálně rozumíte, ale není to žádné velké přátelství, a s člověkem, se kterým se snesete jen s aktivním úsilím o dobrou vůli.
Předchozí