"Kat,
sorry, ale v případě partnerského vztahu matky (i otce) nemá dítě ani poradní hlas. Pořád tedy předpokládám vztah s normálním nepatologickým jedincem. A naopak, v případě vztahů dítěte nemá ani ten poradní hlas rodič. Má k tomu mluvit, pouze pokud je tázán, a dítě nemá žádnou povinnost brát jeho názor v potaz."

S tím bych i souhlasila, pokud by nešlo o spolubydlení. Samozřejmě - rodič nemá mluvit dospělým dětem do vztahu a bylo by divné, kdyby se jim nakýbloval do společné domácnosti, pokud mu to vyloženě nenavrhnou. A podle mě by se měl i rodič dohodnout s dětmi, že s nimi bude bydlet nový partner.
Takhle to ale vnímám já. A navíc záleží i na typu bydlení. Samostatný pokoj pro dítě je bonus. Ale znám dítě, jehož rodiče se rozvedli, mají nové partnery, nové děti a malé byty. Pro mě nepředstavitelný diskomfort. Ať je s mámou, nebo s tátou, všude je navíc a k tomu v pokojíku se sourozenci o devět a více let mladšími...Soukromí nula.