Grainne,
právě proto, že si partnera vybíráme podle nějakých kritérií, která budou dost ve shodě s tím, v čem vychováváme dítě/děti (pro jistotu opakuji, že se nebavím o patologiích, ani o zoufalých samoživitelkách ze sociálně vyloučeného prostředí, které si domů nastěhují jakéhokoli „Pepu“, který jim přidá pětistovku na elektřinu), jsou většinově ty „nesrovnalosti“ mezi dítětem a partnerem dané nějakými obecnými představami o chování dětí nebo neshodou v zájmech – pomíjím veškeré indoktrinace druhým rodičem, i když to bohužel často hraje dost velkou roli. Nic z toho nepokládám za důvod k ukončení vztahu „ve prospěch dítěte“, kterému partner „prostě jen tak nějak nesedí“.