Nj, to já dostala taky...protože to v některých matkách vyvolává třeba pocit viny.
Jenže to já taky vůbec nemyslela, je to konstatování - vyčtené sice taky, ale hlavně odkoukané.
Takže se fáákt nechci nikoho dotknout, jsem taky máma, co měla různě nemocné děti, jenže já jsem prostě cíťa
a ještě s blbým startem do života, takže leccos se ve mně opravdu ozývalo.
Jsou fakt i situace, kdy nejde jinak, než je zvládnout a přijmout ve finále...a pokud to zvládáme (a sama vím, jak nemožné se to někdy jeví)...ne, že bych vždycky zvládla. Ale už z toho nemám ty pocity viny.
Nejmladší syn hodně navázaný na mě mě odezíral poměrně dlouho, snad ještě ve 12ti určitě. když byla zátěžová situace, vždycky pátravě mrknul, co já na to. Když v klidu, sklonil hlavu a zas dělal v klidu to svoje.