Já myslím, že hřbitovy nejsou přežitek. Já je třeba mám ráda. Hrozně mě baví se procházet mezi náhrobky a číst ty "osudy", kdo se kdy narodil a zemřel. Někdo se dožil 90, někdo zemřel v dětském věku...
Pravý pohřeb s uložením do hrobu jsem zažila před 3 lety, kdy zemřel náš soused z chalupy. Byl poměrně mladej, jedna dcera ještě studující. Když jsme jim nad tím otevřeným hrobem projevovali soustrast, byl to pro mě hodně silný zážitek.
Když zemřela kamarádka, tak měla sice obřad v kostele, ale byla potom zpopelněna. Na ten obřad mám hrozné vzpomínky. Výjev, kdy její mladinké dcery stojí samotinké v čele kostela, pláčou a přijímají kondolence. Br...Dodnes mě to v noci straší.