Když já pořád přemýšlím, co je tou "domácností" myšleno. Vyrůstala jsem s babičkou, která byla žena v domácnosti, starala se o mě a o stoletýho pradědu. Dost věcí, který se dělaly tehdy se dávno nedělají, nebo minimálně dělat vůbec nemusí, a i to, co by se teoreticky dělalo pořád přece nezabere celej den a člověk se u toho "nenadře jako kůň".
Mmch., naprosto všechny moje dětné kamarádky vč. vícedětných si během pobytu "doma s dětmi" stěžovaly pouze na sociální izolaci, nikdy jsem od žádné neslyšela, že je udřená z domácnosti nebo péče o dítě/děti (zdravé děti, u nemocných nebo handicapovaných to samozřejmě velmi náročné je). A taky skoro žádná z nich nebyla doma do tří nebo dokonce čtyř let.